Červenec 2009

Pinkání míčku neboli Sylvi důvěryhodná výmluva

30. července 2009 v 23:09 | Sylva, má jen má psaně ruční tvorba |  vzkazy
Zdárek!!! Proč vůbec píšu tenhlete článek. Jednoduše řečeno chci se prostřednictvím tohoto článku omluvim za mou nenaštevnost blogu. Je to hlavně taky proto že....Sylva si taky jendou pinkala s nafukovacím míčkem kterým si nedopatřeným nalomila kloub. Prostě se prst ohnul a kloub se nalomil. Měla sem to dva dny v sádře, pak jsem jela na kolečkových bruslých a sádru rozmlatila, HIHIHIHI. Takže prst je sice společne s rukou na svobode ale nafouklej jak patrací balon a docela bolí když do něčeho pratím nebo když si na něj šáhnu. Ale pořád je mín nafouklejší než předtím. Jenže todle všechno je jen má vymluva protože ten prst je na levý ruce, čimž pádem práva jakž tak funguje, takže přidávat články mužu. Takže se vynasnažím sem v cca něco přidám!!!! GOMEN GOMEN GOMEN GOMEN GOMEN!!!!


Ending 7

28. července 2009 v 12:27

Vstávej! Ou, promiň!
Často já…..někdy já…
…vidím kousky lidských snů, jenž se nesplnily.
Připadají mi jako hory….
Prosím Boha…. Nebo Budhu….
Vidím kousky plačících lidí, kteří k nim patři.
Připadají mi jako hory….
Tan-tan-tancuj, a pak se setkáme.
Tohle je póza mého vítězství, kolem dokola…
Vy-Vy-Vykrucuj. Nehledám…
V rytmu nekonečného BYE BYE
Připadají mi jako hory….
Připadají mi jako hory….
Připadají mi jako hory….
Připadají mi jako hory….


Vyhodnocený pro Terku část 3

27. července 2009 v 6:11 | Sylva, má jen má psaně ruční tvorba |  testy
Tak už se to nevešlo ani do dvouch tak že třetí čast ať žije! To je spis a ne vyhodnocení!!!! XD



CENZURA 10 minut po té!!!

"Fůůůůůůůj jsem ráda že jsem ráda doma!" Povzdechla si Ino.

"Měla jsem o vás strach bůh víc co se vás stalo! A vy takhle, podrazačky!" Vyjela po nich naštvaně Ino. Ruce měla založení v bok a stala před nimi, za to oni seděli na její posteli v jejim domě kam se přemístili. Takže na ně krásně viděla, na první pohled to vypadalo tak jako kdyby máma hubovala dvě své nevychované a problémové dcery, který něco závažnýho provedly. Aspoň se tak jak Amaya tak Sakura cítily a rozhodně byli připraveni bránit svá práva, no teda obhajovat se.

"Ty děláš jako kdybys vymyslela něco světobornýho a přitom si vymyslela takovou no prostě obyč věc." Postavila se jí sakura a odhodlaně si stoupla. Ale Ino byla jak hluchá.

"Žádný omluvy nepřimam, už je pozdě! Musíme se připravit!!" Ukončila jejich hádku. A vzala do ruky krabici s kimonem! "Takže do spodního prádla, hned!" Rozkázala. Amaya v tu chvíli úplně zkameněla. To se má před obouma svléknout do spoďárů??? To se jí moc nechtělo.

"Tak pochyb!" Pobídla jí Sakura, která se během jejího přemýšlení přesunula k Ino.

"No dobře." Povzdechla si Amaya a začala se svlíkat, nejdřív tričko, potom kalhoty! A ani ne za minut bylo všechno dole až na spodní prádlo.

"Takže začněme!" Blýsklo Sakuře a Ino nebezpečně v očích a začaly si ďábelský třít dlaně. Až v Amaye zamrazilo, už, už chtěla vzít zpátečku ale bylo pozdě Ino se Sakurou ji chytli do svých spáru. Vzali látku a už to motali kolem dokola, tam a pak sem. Stáhni, zatáhni, stlač! Pokynama se to jen šířilo a vypadalo to tak že to nikdy neskončí. Díky bohu pro Amayu, po půl hodině už byli hotový. A Amaya která se do posuď neviděla, protože v kadeřnictví byl přes zrcadlo schválně hozeno prostěradlo a teď jí daly na oči kvalitní sluneční brejle. Kvalitu bych charakteristikovala tak že přes ně vidíš totální prd. By se konečně mohla uvidět. Ještě si nazuje boty a..

"Ještě taštičku!" Zvolá Sakura a podívá se na Ino. Ta hned pochopí a rozběhne se do skříně. Otevře dveře a vletí do ní. Začne vyhazovat nepotřebný věci ven, zbyteční harampádí.

"Tak a mám to!" Zakřičí ale věc schová za záda. "Má ještě brýle!" Přesvědčí se o opatření.

"JJ, má!" Odpoví Sakura a na důkaz vztyčí palec.

"Dobře jdu ven." Vyleze, vytáhne taštičku kterou měla do tí doby schovanou za zady a strčila Amaye poutka do dlaně. Ta jí stiskla. A všechno bylo hotovo. Práce byla hotova a holky mohly vidět výsledek jejich snažení. Skvěle provedená práce!!!!!!

"Tak pojď." Vedly Amayu k zrcadlu přes které bylo taky přehození prostěradlo. Když jí bezpečně dovedly, se zákazem podávat se jinam než přes sebe jí sundali brýle a ….odkryli zrcadlo. Amaya neměla slov. Musela uznat že práce byla odvedená na výbornou, dokonce i ona se jednou cítila svá a docela sebejistá. Měla na sobě moc krásně, černý jak samotná noc kimono, s červenými proužkami kolem výstřihů. Pod bokami bylo ozdobeno nádherně udělanými kytičkami s pestrými barvami. Ještě vetší a snad ještě krásnější jestli je to ještě možné byli kytky nad pasem až k hrudníku. A jako třešničkou na dortu byli ozdoby na rukávech samozřejmě v tech samých tvarech a to kytek, ale ti byli o něco menší než ti ostatní a z dálky vypadali jako malinký zářivý hvězdy. K tomu sandále s moc pěknými černými postříbrněnými tečkami, nápadně připomínající černou oblohu posetou hvězdami. A krásněj účes na hlavě a Amayii bílý vlasy ještě víc podtrhující tu krásu.


(Tady máš obrázek taho kimona, trochu rozmázlej ale stačí ne???)


Sakura s Ino jen s užaslým úsměvem koukaly na Amayi vykulenej pohled. Když vtom se barákem ozval zvuk tykajících hodin. Který oznamoval že za patnáct minut začne ona slavnost kvůli které byl takový povyk, proto se všichni urychleně začaly přemísťovat se dveřím jak při požárním výcviku, div se světe že se Amaya při cestě nepřizabila. Než se nadali byli na slavnosti.

"Tak jsem tu!" Zajásala Sakura.

"Mužem bejt rády že tu jsme!" Zasyčela Ino, teď by jí vtom ani ten největší had na světě nemohl trumfnout. Cestou sem mohli všichni oči nechat na Amaye, jak moc jí to sluší, jak krásná je atd…Přitom ona a ani Sakura na sobě měli svoje tradiční bojový oblečení a na hlavě všední účesy, který nosili každej den. Prostě nic zajímavýho na koukaní. Tak proč nebýt trochu naštvaná, ne! Celej den se starali o Amayu že i když je to neobvykli úplně zapomněli na sebe. Takže jestli se dneska Kiba nevyjádří muže se těšit na pomalou a bolestnou smrt! O tu se Ino sama postará……

Amaya se nejistě zadívala na zamyšlenou Ino se smrtícím pohledem v obličeji, radši nechtěla vědět co se jí právě honí v hlavě.
"Ehm…promiň Ino! Moc se omlouvám že jste si semnou dali takovou práci a na sebe jste potom neměli čas." Nejistě se usmívala, tohle bylo moc nebezpečné! Její radar svítil jasně červeně. Tohle by nemusela přežít.

Ino se strašlivě rozesmála. "To je v pohodě, bylo to v zájmu lásky!!!!" Zakřičela hystericky, že si všichni okolo mysleli že jí snad přeskočilo. Amaye zacukal koutek pusy, myslela že jí Sakura podpoří v udiveném pohledu ale to se šeredně spletla.

"Ano bylo to v zájmu lásky, to se musí obětovat i to co je nám drahé a i to co je pro nás důležité!" Tekly Sakuře po tvářích slzy. Když skončili s jejím srdcervoucím výstupem začali rozumně myslet.

"Takže kolik je??" Zeptala se Ino. Sakura hned zvedla ruku, na kterých měla hodinky. Jak se tam vzali? Myslím že někdy je lepší se na něco neptat, ten čas teď nastal!

"Přesně 23 hodin, takže jedenáct večer, dvě minuty a třicet, třicet jedna sekund už třicet dva!" Odpověděla, a v tu chvíli si Amaya připadala jak v nějakým akčním filmu.

"Děkuju, senžartko Sakuro!" "Bojový pláň teď půjdem společně někam do středu na saké a tam budem čekat než se objeví Kiba!" Zavelela Ino a tak taky bylo, hned se přemístila doprostřed slavnosti a sedly si k nejbližšímu baru, kde jim i do uší hrála příjemně muzika. Čas ubýval a ke konci roku zbývalo už jen dobrých deset minut, už se někdo zmínil že ona slavnost je Silvestr, ne tak teď se zmiňuju. Ale Kiba prostě nikde.

"Kde ten zatracenej Kiba je???" Zakřičela Ino už plně pod vlivem alkoholu. Žalem že její snaha bude poslána v nivec kvůli jednomu neschopnému, nedochvilci se utápěla v alkoholu. Zkrátka to s ní bylo už fakt k nevydržení. Když vtom, záchrana jak princ na bílém koni se objevil Kiba. Který si to už štrádoval rovnou k nim..Amayu zachytila panika, sklopila oči dolu a otočila se k blížící se mu Kibovi zády.

"Neboj se vypadáš, výborně!" Povzbudila jí Sakura, která si všimla její náhodný změny reakce. Ino nezůstávala pozadu.

"Jo vypadáš, vááááááážně skvěle!" Kývala nahoru a dolu hlavou, s roztaženíma koutkama u zavření pusy a k tomu ještě zvedla povzbudivě palec. Nad si prostě nedalo nepousmát se, Ino byla vážně vtipná když byla opila.

"Tak tady jsi! Všude tě hledám myslel jsem že----!" Když vtom se užasle sekne uprostřed když se na něj Amaya podívá. Dívaj si navzájem do oči a vypadá to jako kdyby se v tech hloubkách měli každou chvíli utopit. Sakura je jen užasle pozorovala. Zato Ino tu romantickou chvilku značně kazila, přišklebene oba pozorovala až to vypadalo komicky.

"Vypadáš opravdu nádherně!" Neodpustil si Kiba tuhle větu prostě vyšla z jeho úst sama od sebe, vůbec nad tím nepřemýšlel. Amaya pod tou větou okamžitě zrudla. Ale Ino se rozhodla že tu nádhernou chvilku prostě zkazí.

"Ksakru!" Zakřičela a tím na sebe upozornila pohledy obou do teď úplně v jiném světe lidí. "Jak si to vůbec představuješ!" Dělala jeden ksicht za druhým tak člověk nevěděl jestli se bát nebo smát. "Celou dobu tu na tebe čekáme, KDE SES KSAKRU FLÁKAL! No!" Štěkla po něm. Kiba byl s toho tak mimo že až zapomněl mluvit. Naštěstí ze Ininich spáru zachránila Sakura.

"Nic si s toho nedělej!" Uklidnila ho. "Ino to jenom trochu víc vypila, viď!" Otočila se na Ino.

"Je to Opozdilec, nechodí v čas!" Stěžovala si Ino, Sakuře.

"Jj!" Kývala pobavě Sakura pro souhlas.

"Ještě saké!" Mavla rukou Ino na barmana.

"Ne už ne Ino to stačí!" Napomenula jí Sakura.

"Ale já mam ještě pořád žízeň!" Vykulila na ní oči. Sakura jen tak udržela smích.

"Ne už nespíš!" Zakázala.

"Jenom lok." Řekla prosebným tónem.

"Ne! Žádnej lok." Stala si za svým a nenapadne, rukou za zády ukazovala Amaye a Kibovi že se maj vypařit. Ty hned jak si náznaku všimly, tak učinili.

"Jenom maličkej!" Ukazla palcem a ukazováčkem kolik by si lokla.

"Prostě, NE!!!!!!


Amaya se zasmála.Už byli od stánku sice dal ale stejně je ještě slyšely.

"To jsem fakt nečekala! Ino jsem ještě opilou teda neviděla.

"To je fakt já taky ne! Je hrůzostrašnější než když je střízlivá!" Oklepal se Kiba při vzpomínce na nedávnou událost.

"Ale přidává jí to i na vtipnosti!" Dodala

"Na tom něco je! Nevíš jestli se smát nebo utíkat!" Zavtipkoval a účine, oba se od srdce jak na povel začali smát.

"A kam to vůbec jdeme??" Zeptala se Amaya.

"To uvidí, je to moje tajný místo! Odtamtud jde vidět na celou konohu!" Vyložil hrdě Kiba.

"To jsem zvědavá, a že jsi mi to místo neukázal už dřív!" Zatvářila se uraženě.

"Čekal jsem na ten správný okamžik!!!" Mrknul na ní. "Neboj není to daleko!" Potom bylo ticho to trapný ticho. Amaya která takový chvilky nesnášela se snažila všemožně na něco přijít. Chytla se za bradu, jak to dneska viděla u Sakury a u Ino, v domnění že to pomáhá a začala přemýšlet. Kiba se na ní se zájmem podíval. Vypadala na míru komicky, zamračení čela a zamyšlený pohled ve tváři. Tak to k ní vůbec nepasovalo. Kiba se prostě nemohl udržet a vypukl v hlasití smích. Což se Amayi vůbec nelíbilo.

"Co je tu tak vtipnýho???" Zeptala se, vůbec nechápala čemu se Kiba tak směje.

"Ten tvůj pohled, fakt k nezaplacení!!" Vysoukal ze sebe Kiba a dal se smál až se za břicho popadal. To už byl dneska druhej člověk co se jí takhle smál.

"HaHaHa!" Dělala uraženou ale taky nedokázala potlačit malinkatej usměv.

"Tak a jsme tu!!!!! Prohlásil Kiba a roztáhnul ruce do stran aby ukázal okolí.

"Sem chodím když chci být sám!" "No moc často to není!" Přiznal.

"Ale vždyť jsme na hlavách, skal hokagu." Zadivila se Amaya. Kiba zakýval hlavou pro souhlas.

"To není moc skrytí a neobvykli místo!" Vytkla mu. "Vždyť sem muže přijít kdokoliv."

"No právě!" Odpověděl.

"Nechápu!" Zatvářila se nechápavě.

"Právě proto sem skoro nikdo nechodí, všichni si myslí že je to obyčejní a tak si hledaj něco jinýho!" Vysvětlil.

"Geniální!" Řekla něco co jí hned napadlo, ani si neuvědomila jak vtipně to bude znít. Oba dva se hned rozesmáli. Přestaly teprve když se na sebe podívaly zase se začaly ztrácet v tech nekonečných hloubkách očí. První uhnula pohledem Amaya.

"No tak co jsi mi chtěl říct??" Zeptala se. Kiba v tu chvíli ztuhl.

"No víš ono to máš tak já, je to těžký říct!" Zakoktal se. "Při mí poslední misi jsem si uvědomil.." Podíval se na Amayu a v tu chvíli jakoby ztratil hlas prostě to nedokázal říct. Taky Amaya už nebyla ta malá, stydlivá a tichá holčička s blbým jménem. Byla to už dospěla, krásná a zdatná kunoichi. Předtím sotva zasáhla střed terče při házení kunau. Teď už byla na hodnosti jouninu, a to už byl jiný kalibr. Velice dobře ovládala svůj kekai genkai a byla nadmíru dobrá v taijutsu. Zkrátka dělala velkou čest svému klanu, klanu Sugoši. Jediní v čem měla velký mezery byli zbraně, takže s tím tečem to asi ještě funguje a genjutsu, na to se muselo hodně myslet. Ale to se ještě vypiluje. Když vtom ho z jeho přemýšlení probrala velká rána.

"To je nádhera!" Řekla užasle Amaya a s rozzářeníma očima skenovala oblohu před sebou kterou teď zdobil nádherní ohňostroj.

"Amayo." Řekl Kiba slabým hlasem. Amaya se za hlasem otočila, a málem jí kleplo Kiba stál přímo před ní a obličejema se od sebe dělili jen pár centimetrama.

"Miluju tě!" Špitl a ukončil tu malou vzdálenost která je od sebe dělila.


End


Co si o tobě myslí ostatní:

Naruto: Hm….Amaya, je….no nevam jak přesně jí popsat, protože je pořád s KIBOU, nevim co si o tom myslet.
Sasuke: Konečně se zrodila nějaká holka, která mně neotravuje!
Sakura: Je prima a hlavně nemá zájem o mého SASUKEHO
Kiba: No co říct prostě TO JE MOJE HOLKA!!!
Shino: Nemá ráda moje brouky, jednou mi zabila samičku, když po ní lezla mohla se zbláznit
Hinata: Dobře si spolu rozumíme, máme podobný povahy.
Shikamaru: Proč se mně ptáte na tak otravnou věc???
Chouji: Chodíme spolu často na KUN PAO!! MŇAM MŇAM
Ino: Dobrá kámoška, docela i pěkná ale je dost stydlivá
Lee: Má v sobě neuvěřitelnou sílu mládí!! Trénujem spolu Taijutsu
Neji: Věří že osud lidí je z části předurčen! Dobrý začátek
TenTen: Moc se spolu neznáme ale přijde mi taková, no milá
Kankurou: Moc hodná
Gaara: Neznáme se
Temari: Párkrát jsme spolu mluvili ale nic víc

Senseové

Kakashi: Zlatí student, naprostí opak Naruta
Kurenai: Potkávám jí dost často s Kibou už od malička
Asuma: Hodná ale netalentovaná kunoichi
Gai: POSTRÁÁÁÁDÁ SÍLU MLÁDÍ!!!!! Ale ovládá TAIJUTSU
Baki: Neznám!

Ostatní:

Orochimaru: BEZVÝZNÁMNÁ!!!!!!!
Kabuto: Souhlasím, Orochimaru-sama.


Tak tady to máš! Sice je to o 6 a deset minut spoždení ale snad mi to odpustíž protože já teď teprve půjdu spát! a Víš jak? jen na jednu pidi sranu protože na tí druhý mam na polštaři pokro od zeleniny! Protže Sylva taky jednou chytala upozornu nafukovací míč a špatně! A tak má nafouklej prst jak patraci balon a myslí že za chvíli usne už ani neví co píše chudera! Tak doubou a za týden na schle jdu hajat!!!!

PS: Stejně mi na to odpovíš až ve ¨čtvrtek protože jsi kde no v Řecku takže já teda s tím píšu uplně zbitečně ale já nikdy neberu svá slova zpět a tak jsem to dospala řekla sjem že to dopíšu do týdne.

Vyhodnocený pro Terku část 2

27. července 2009 v 6:11 | Sylva, má jen má psaně ruční tvorba |  testy
No nevešlo se to do jendoho článku a tak to musím rozdělit XD




"Ale počkej já---." Zastavila se Amaya.

Ino se na ní otočila a udělala psí oči. "Prosím, moc se nudím! Bude to zábava věř mi!" Mrkla na ní. "Tak pojď, prosím!"

"Tak dobře! ÁÁÁÁ toho budu ještě litovat." Zavřískala Amaya

"Neboj nebudeš." Vykřikla radostně Ino a opět se rozběhly vstříc krámku.

Šly městem a Ino se rozhlížela po nějakým nóbl obchůdku, který by jí vyhovoval. U Uršily to měli příliš levné a tam kde je to levné není podle Ino kvalitní zboží, Móda3+ byla naprosto vyřazená dizajnem a o Fiale už ani nemluvím. Nakonec se dostali do pěkného a taky pěkně drahého krámku, oblíbeného městkou smetánkou W § D.

"Todle bude ono!" Rozhodla pyšně Ino, když si se zájmem prohlížela přes vytrýnků pár nabízených věcí. Hned popadla ještě nevzpamatovanou Amayu za ruku a rozrazila rukou dveře. Jak vešly dovnitř strnule zůstaly stát na místě s otevřenou pusou.

"Pááááááni, to je kawai!!!" Zavýskala jak Ino tak Sakura a oči se jím samým štěstím zablýskly. Za to Amaya na ně jen nechápavě otevírala a zavírala pusu jako kapr.

"Tady toho je, to je výběr, odedneška je tohle můj nový oblíbení krám!!" Rozhlížela se Ino všude možně a nemohla se nebažit tak úžasného výběru který jí temto krám dopřával.

"Ještě než započnu začátek sběru hezkýho a vhodného kimona, pár pravidel!" Otočila se k Sakuře a Amaye.

"Pojď tě blíž o udělej tě kolečko." Pobídla je. A jak řekla tak se taky stalo. Amaya i Sakura k ní jak poslušný pejsci nakráčeli a udělili kolečko, Ino se ještě pokrčila v kolenou a tak aby jí ostatní viděli do obličeje udělali to sami, z dálka proto připomínaly nějaký fotbalový team, který se zrovna dohadujou nad teorii.

"Takže teď až dam povel půjdem, všichni hledat oblečení. Hned jak zakřičím…co mam zakřičet???" "Nějaký slovo, rychle." Zeptala se Ino.

"Já nevim!!" Panikařila Amaya.
"Jaký?" Zeptala se Sakura a rukou si chytla bradu tak aby to vypadalo jak usilovně přemýšlí.

"Jakýkoliv!" Jančila Ino.

"Ty si přece velitelka tak něco vymysli!" Zavřískala Amaya.

"Kdybych nějaký věděla asi bych se vás neptala, né!" Zařvala hystericky Ino.

"A to si říkáš kapitánka!" Pustila se do ní Amaya.

"Dělám to pořád lepé než kdokoliv jiný!" Obhájila se.

"SASUKE!!!!!!" Skočila jim do jejich hádky ječákem Sakura.

"Co? kde???" Začala se Ino všemožně otáčet.

"Ale nikde!" Mávla rukou Sakura.

"Tak proč k sakru ječíš!" Zahubovala Ino.

"To slovo bude Sasuke!" Pověděla hrdě Sakura a vztyčila hruď.

"To se mi---"

"Ale ne, Je to super!" Výskla Ino a vztyčila na Sakuru palec.

"Takže to bys mě měli takže pokračujem. Řeknu to znova kdybyste to už náhodou zapomněli. Až dam povel půjdem, všichni hledat oblečení. Hned jak zakřičím SASUKE, všichni se bezpečně ale rychle přemístíme k převlékárně. Tam začneme s vybíráním. OK??"

"OK!"

"OK."

"Rozdělíme si krám na tři bloky. Blok A kolem převlékáren si vezme Sakura." Podívá se na Sakuru.

"Jasně!" Souhlasila.

"Blok B je v poličkách a okolí to si vezmu na starost já." Ukáže na sebe. "A všechno ostatní je blok C, to dostane poslední zbývající, Amaya." Podívala se na Amayu. "JJ!" Odkývala Amaya.

"Takže rozumíte?"

Sakura i Amaya kývli pro souhlas. "Takže připravit" Natáhla doprostřed otevřenou dlaň a podívala se na Sakuru. Ta jakoby něco pochopila udělala to samí ale položila svojí ruku na tu Ininu a začali jakoby skandovat, nahoru a dolu s rukama. "Ještě jednou připravit" Rukama dolu. "Pozor!" Rukama nahoru. "A TÍMTO ZAHAJUJU STAR HLEDÁNÍ KIMONA!" Ruce nad hlavu. "Rozchod!" Rozutekly se každá směrem ke svému bloku. Jenom Amaya zůstala stát na místě jak přikovaná, tohle se jí vážně už zdá.

"Ježíš tohle je naprosto kawai!" Rozkřičela se Sakura na celej krám. V ruce držela růžový kimono s kytičkama.

"Tohle těž." Přidala se k ní Ino. Ta měla zas v ruce místo růžového, fialoví opět s kytičkama. Dál se opět přehrabovala, když si všimla vykulení Amayi. "Amayo, nestůj tam tak, tolik času zas nemáme!" Pohrozila Ino. Amaya se jak na pokyn probrala a rozhlídla. Potom s tím že když už tak ať si vybere něco sama, šla na svůj blok.

Od té doby bylo slyšet krámem nepřetržité křičení, pištění a bůh ví co ještě. Ale neobešlo se to taky bez kritiky a hádek, to se hlavně tykalo bloku B s nepříčetnou a panovačnou blondýnkou, kterou už chtěli aspoň dvakrát z krámku vystradiť. Když se Ino rozhlídla přišlo jí, takovej šestej smysl že už je načase. "SASUKE!!!!!" Vykřikla na celej krám hystericky. Jenže to nevěděla co tím způsobí! Jelikož většina obyvatel toho krámku, byli kunoichi ve stejném věku jak Ino, strhlo se ve vnitř hotové povytržení.

"Kde je SASUKE, kde!!!!" Zakřičel kdosi neznámí.

"Sasuke-kun, kde jsi drahý!!" Zavýskala další se srdíčkama v očích.

"Ach bylo nám předurčeno setkat se spolu!" Ozvalo se. Nejspíš příbuznej Nejiho, osudová královna.

K tomu všemu se ještě Amaya a Sakura snažili bezmocně dostat ke kabince na zkoušený. Jejich nemotorná cesta skončila několika držko pády. A stejně se nakonec ke kabince nedostaly. Ino se ze zadu na hlavě objevila velká kapka, co teď. Zamyslela se. AAAA žárovka blikla, hm….žárovka se rozsvítila. Na něco přišla. "Hale tamhle je SASUKE!!!!!" Zakřičela a ukázala ven z krámku, všichni jak na povel se tím směrem hned otočili. "Kde??" Zeptala se debilně Sakura. Ino protočila oči. Ale hned zvážnila a nasadila zklamanej výraz. "Jak mně uviděl, zdrhl!" Nešlo jí to sice přes jazyk ale co by pro kamošku neudělala. "Rychle, vyhlašuju závod kdo ho chytí, získá speciální cenu!"

"Jakou?" Zeptá se slečna osudová.

"Jakou, ehm" Zasmála se. "To kdybych věděla!" Dodá v duchu. Dala si ruku na bradu a začala přemýšlet. "Domluvíme se tak že jí nechápe celej týden na to aby mohla Sasukeho sbalit, jenom ta která ho najde nikdo jiný ho nebude moc ten týden balit!" Vymyslela. Dnes už po druhý na sebe byla hrdá. A kdyby ho chudáka někdo přece jen našel? No a co! strach neměla, věděla že Sasuke-kun je stvoření jen pro ní.

"Takže Závod zahájen!!!!" Zakřičela, hned na to se všichni rozběhli ven z krámku. Ino se pyšně koukala jak všichni uvolňuji cestu k šatně a jak je krámek pořád opuštěnější a opuštěnější , když vtom si všimla, na kraji toho ve spěchu odcházejícího zástupu byla růžová palice. "No to se mi snad opravdu jen zdá!" Povzdechla si Ino, pohotově přešla k hromadě lidy a Sakuru ze zadu chytla. "Sakuro, tak si myslíš že jdeš??" Zeptala se jí.

"No přece na ten závod." Odpověděla jí jako kdyby to bylo nad míru jasný.

"Ty Idiote, copak nevíš že jsem si to vymyslela abychom měli klid!" Zašeptala.

Sakura zčervenala. "To mi nedošlo!" Když Ino ucítila že už se nehýbe pustila jí.

"Já fakt žasnu! Nemáš velký čelo nadarmo, jsi fakt inteligentní ale když se jedna o Sasukeho chováš se jak smyslů zbavena!"

"Tak to by bylo, cesta ke kabince je volná, hurá!" Zajásala Ino a v cuku letu se přemístila ke kabince, kde už stála Amaya. Hned v patách jim byla Sakura, takže za chvíli stáli všichni před kabinkou.

"Tak sem položíme asi všechny ti kimona, ne? Zeptala se Sakura a ukázala na malou židličku vedle kabinky.

Ino souhlasila. "To je tentokrát dobrej nápad, doufám že i bezpečnej!" Neodpustila si. Sakura jí za to jen spražila jedovatím pohledem, moc dobře věděla že to bylo z velký časti její chyba. A taky neměla náladu se hádat, už na to ani nebyl čas.

"Takže já jdu do kabinky." Spolupracovala Amaya. Obě dívky kývli a tak vlezla dovnitř. Akční Sakura se hned začala přehrabovat v kimonem, její výběr byl velice zvláštní. Ino to ani nechtěla pokoušet a už to letělo na druhou židli s nápisem "TO SE TEDA VRÁTÍ". Přehrabování tak skončilo na Ino, Ta vybrala podobný kimono, bylo akorát fialoví a mělo na sobě miň kytek. Hned bylo jasný jaký je jeho osud, ani se nenadalo a už letělo za tam tím. Takže se začali přehrabovat obě dvě. Pan bůh zázrak se i stal že se na pár kimonech i shodly. Ale většina letěla vzduchem. Jako třeba jedno strašní kimono s mašlí v zadu, tak velkou že by se vešla i na slona. Potom takový fialový, vybledlý fialoví s proužkem trávy na konci. To okamžitě bez nějakých kecu okolo obě hned zamítly, shodly se na tom že by vypadala jak obnošení hábi ze skříně na košťata.

"Takže zkus si tyhle!" Podala jí Sakura všechny kimona který společně vybraly. A tak začla promenáda. Nejdřív vyšla ve tmavě fialovým a celým kytičkovaným kimonu.

"Nene to se nehodí, je takový moc tmavý!" Zakroutila nesouhlasně Ino hlavou. Sakura přikývla.

Takže přišly na řadu další, ano ty byli opravdu překrásný, byli celý černý a měli vzory labutí, ale Amaye neslušely a tak holkám nezbylo nic jinýho než zakroutit hlavou pro zápor. Takhle si vyzkoušela snad všechny šaty, ale žádný, no prostě to nebylo ono.

"Ach jo , to není možný přece tedy musí být něco co jí bude slušet!" Řvala hystericky Ino a neurvale se přehrabovala v hromadě vyzkoušených kimon.

"Prostě jí s toho nic nesluší." Snažila se jí uklidnit Sakura.

"No jo." Zasmála se Amaya a šťastně sebou kecla na sedačku.

"Promiň tě." Upozornila na sebe prodavačka, což se jí povedlo všichni skončila se svou dosavadní činnosti a zaujatě upínaly jejich obličeje na prodavačku.

Ta si povzdychla. "Sice to mělo jít na trh až příští týden, ale jelikož jste teď naše jedině zákaznice a nejspíš asi budete když se tam bude takhle blonďatá rozčilovat, vám daruju tohle kimono." Otočila se, došla k pultu a vytáhla z pod něj nějakou krabici. "Myslím že tohle jí bude určite slušet." Dodala a podala Sakuře krabici. Ino se k ní hned připlazila. Sakura pomalounku otevírala krabici, spolu s Ino nakoukly a.. "PÁNÍ!" Užasly. Z krabice vyzařovalo nádherné světlo a užaslé pohledy Ino a Sakury, probudily v Amaye zvědavost. Ale než stihla do krabice nakouknout, Sakura jí prudce zavřela.


"Berem!" Křikla společně s Ino a běžely ke kase.

"Kolik?" Zeptala se Ino s vytáhnutou peněženkou v ruce.

"Rovných 10594 JPY!" Cinkla kasa. (10594 JPY je 2000 Kč) Na to dosud úplně mimo Amaya reagovala.

"Cože tolik!" Vyprskla a než by kdo stačil mrknout byla už kasy.

"Co byste chtěla, tyhle šaty nikdo ještě nemá a určitě půjdou na dračku, jste první!" Odpověděla jí uraženě prodavačka. Vždyť je přece tak hodná a ona ještě na ní takhle.

"Berem!" Skočila jim do rozhovoru Ino, už s připraveníma penězama na zaplacení.

"Udělala jsem výborný obchod!" Usmála se na ní, za to když se podívala na Amayu nasadila kyselej ksicht.

"Jsou tam i boty, že jo???" Zeptala se když už Amaya. Jediná nevěděla jak samotný kimono vypadá a to jako jediná si ho měla vzít na sebe.

"Samozřejmě!" Odpověděla prodavačka , kyselej ksicht.

"No proto!" Prohlásila Amaya a založila si ruce na hrud.

"Tak děkujem, určite ještě přijdem!" Informovala jí Ino a spolu se Sakurou a Amayou vypadly ven z krámku.

"Sakra!" Třískla se zatnutími pěstmi do spolu. "Proč zrovna mi!" Prohlásila zničeně. Tak proč je tu přece v konoze spoustu krámu kde by takový živý elementy uvítaly s otevřenou náručí.

"Tak to bysme měli teď už zbývá jen jediná věc!" Prolomila ticho Ino.

"Panebože už ne!" Zvolala Amaya.

"Je to důležitej doplněk, bez toho to nepůjde!" Pokárala jí Ino.

"Ale já už jsem vážně unavená." Zívla si Amaya.

"Jak můžeš být unavená, dnes je večer tvých snů!" Zazářila Ino.

"Jasně! Spíž bych to nazvala dnem kdy si totálně nabiju pusu v kimonu proto aby mi Kiba řekl že třeba pořádá večírek." Dala si za hlavu ruce.

"Hale nebuď takovej negativista jsem si jistá že to bude úžasný!"

"No moment, kdo řekl něco o tom že chci slyšet něco jako…, no" Poškrabala se na hlavě.

"Jak už jsem ti dneska řekla jsem nedostižitelně vnímavá." Mrkla na ní. Amaya jí jen věnovala nechápavej pohled.

"Vím že, no ehm jak to říct. Zkrátka chceš něco víc než přátelství." Mrkla na ní. Amaya jak na povel zčervenala ale nedala se.

"Ti jo už zas nevam o čem mluvíš, Mluv srozumitelně!" Dělala blbou ale to neměla.

"Tak dobře jak chceš řeknu to na rovinu!" Naštvala se Ino. "SEŠ DO NĚJ ÚPLNĚ ZABOUCHLÁ!!!!!" Křikla jí do ucha tak hlasitě až Amayu úplně zamrazilo. Nevěděla fakt nevěděla co na tohle říct. Má zapírat, nebo ne.

"To není pravda." Řekla potichu Terka.

"Ale je! Nehádej se semnou, moc dobře vidím jak se na něj koukáš!" Zamračila se na ní. Amaya ztichla, takže přece jenom to někdo poznal. A ona si myslela jak dobře to zamaskovala. Ino si ¨všimla jejího smutného pohledu, trochu v ní hlodalo provinění, měla by se omluvit?

"Hej nebuď smutná!" Povzbudivě se na ní usmála. "Já to nikomu neřeknu, a ani Sakura ne, že jo, Sakuro???" Šťouchla do Sakury loktem.

"Co, jo no jasně že ne! Neboj tvoje je tajemství je u mě dobře schovaní a" Zvedla dlaň a konec palce a ukazováčku spojila tak aby utvořila kruh. Potom si spojené prsty dala k zavřené puse a několikrát s nimi zacukala, aby to vypadalo tak že pusu zamyká. Hned na to prstama divoce škubla směrem do zadu, jako že něco zahazuje za sebe, v téhle situaci něco jako klíč. "Zamčení na sedum západu!" Mrkla na ní

"Tak vidíš!"

Amaya, Ino usměv opětovala ale stejně jí nedalo a prostě se musela zeptat.

"A ty Ino, no víš. Zajímalo by mně proč mi pomáháš? Jsme přece rivalky, ne? Zeptala se jí s otazníkama v očích.

Ino se na ní podívala. "Je sice pravda že jsme rivalky, ale" Zvedla ukazováček. "díky tobě, teda vlastně vděčím za to hlavně tvému vkusu mam o jednoho soupeře z konohy o Sasuke míň. A taky jak už jsem se zmiňovala, je strašná nuda, nedostatek misi." Zazívala.

"A k tomu všemu ještě holky si přece musej pomáhat!" Vyplázla na ní jazyk. Amaya se usmála a řekla něco co od ní snad už každý očekával.

"Mně už je všechno jedno! DĚLEJTĚ SI S MÍMA VLASAMA CO CHCETE! Prohlásila s úsměvem na tváři.
Ino v očích zablýsklo. " To jsem chtěla slyšet!" Vzala jí opět za ruku a táhla do jejího oblíbeného kadeřnictví. Sice jsou trochu, ne hodně pošahaní ale to jim na kráse ale vůbec neubíralo, v Ininin seznamu maj vždycky právem zasloužilé místo.

"Tak jsme tu!" Zajásala Sakura, která ještě v tomhle kadeřnictví nebyla. Protože kdyby jo takovou radost by neměla. Už, už chtěla otevřít, rukama držela držátko od dveří když vtom jí zastavila Inina ruka.

"Ještě než vejdem, chci vás upozornit. Neleknete se! První dojem není moc jak bych to řekla klidní." Upozornila je Ino. Sakura s Amayou na ní jen nechápavě koukaly.

"Však pochopí tě!" Řekla Ino stroze. A Sakura dveře otevřela. V tu chvíle je ozářilo žluté světlo a vyprskly všude fanfáry, vzduchem lítali balónky.

"Vítej tě, vítej tě!!! ZVE VÁS VYBORNA OBSLUHA, KTERÁ VÁM UČES UDĚLÁ! KRÁSNÍ,ZÁŘIVÝ JAK OD DĚDI VŠEVEDA!!! ANO TO JSME MY, TO JSME MY KADEŘNICTVÍ U HLAVY!!!!!" Zaječely divný týpci, navlečení do směšných trikotu klaunu. Sakura s Amayou zůstaly s otevřenou pusou a užaslými obličeji, stát ve dveřích.

"ÁÁÁÁÁ vy jste u nás ještě nebyly, že ano???" Zasmál s jeden z klaunu až se za břicho popadal, nad jejími výrazy.

"Ahoj, Mizuki!" Zamávala mu před obličejem rukou Ino.

"Zdárek moje Ino, tak jak to budeš chtít dnes, jako obvykle konečky nebo něco originálního??, Zeptal se onén klaun se záchvatem smíchu, jmenovaní jako Mizuki.

"Nene, dneska tady nejsem jako zákazník, nikterak jen divák. Vaší zákaznicí je tamhleta dívka s bílými vlasy a vykulením obličejem." Ukázala na Amayu. Mizuki se podíval směrem kterým ukázala a oči se mu rozzářili, naprostí kawai, tak by se dala vystihnout Mizukiho myšlenka. Ani se Ino nenadala a už na tom místě stala sama, Mizuki byl v cuku letu u Amayi. Obíhal okolo ní kolečko a nemohl se nabažit tak na pohled nádherných vlasu. Ovšem to se spletl, potom co jí za ručičku odvedl do sedačky, přikryl jí hedvábným, hadříkem s puntíčkama , zjistil krutou pravdu.

"Ty vlasy jsou tak strašně zanedbané, s tímhle já nemůžu pracovat!" Nafrnul nos do výšky. Ino k němu přistoupila.

"Prosím tě Mizuki!!! Chápu tvé rozrušení, ale já vážně potřebuju tvou pomoc." Žadonila Ino.

"Ne to prostě nejde!" Zamítl to Mizuki při dalším dotyku vlasu. Ino nasadila smutnej pohled.

"Prosím! Dam sváto, svatou přísahu že odedneška bude používat stejnej šampón s kondicionérem jako já. Prosím!" Udělala psí oči. Mizuki se na tvrdohlavě podíval, pohledem já to nevzdám. Ale jak uviděl ti dvě, modrý, zářivě prosebný oči jeho stáli zákaznice, jeho odhodlání pomalu ustupovalo, až se úplně rozplynulo.

"No tak dobře!! Ale jen kvůli tí přísaze a tobě!" Upozornil. Ino kývla. Mizuki došel k Amaye a začal. Nejdřív jí umyl a vyfénoval vlasy, podle něj bílou slámu a pak vytáhl hřeben a jdem na to. Zatahání sem, zatahání tam, vsunem to sem, tamhle to vytáhnem, zpevníme a doděláme. A je hotovo.

"Účes je hotov!!" Řekl umordovaným hlasem Mizuki, na tomhle si dal zaležet. Sakura s Ino každá z jedné strany okouzleně koukaly na nádherní ztvárnění na Amayie hlavě.

"Tak to je naprosto nádherný!" Zajásala Sakura. Teď si byla jista že i přes první ne moc dobrej dojem, se stane stejně jako Ino stálou zákaznici tohohle divného krámku. Bylo stoprocentní že její vlasy si oblíbí.

"Jsem na tebe hrdá Mizuki udělal si opravdovej zázrak!" Pochválila ho Ino.

"Já vím!" Pokýval hrdě hlavou Mizuki, dneska se určitě zapsal do historie. Byla to výzva jeho zákazník byl, ve špatném, hodně špatném stavu a on jí dal do kupy.

"Jse---" Začal popotahovat a vypadá tak že se za chvíli rozbrečí. "Jsem na sebe---" Stekla mu po tváři slza. "Jsem na sebe HRDEJ!!!!!" Rozbrečel se. Amaya vstala a kolem ní byla záře, takový nádherný dílo. Ino soucitně položila Mizukimu ruku na rameno.

"Výborně!" Prohlásila. Ještě rukou na rameno dvakrát poklepala, otočila se a vyšla za holkama ven, ven do dáli.

"Supr, tak a teď už zbývá jediná věc!" Zahulákala Ino na celou ulici a zvedla jednu ruku na hlavu.

"Hale, neříkala jsi tohle náhodou už před kadeřnictvím!" Koukla na ní podezíravě Amaya.

"No…ehm…jo!" Amaya jí propálila ledovým pohledem. "ale mužů to vysvětlit! Už bysme tě nikam nedostali, kdybych ti řekla že nás čekaj ještě dvě věci!" Mávala před sebou ochranitelsky rukama

"Jasně todle je něco úplně jinýho, teď se mi strašně chce." Řekla, i přes všechno klidním hlasem. Nic novýho její hlas se za žádných okolnosti vůbec neměnil, změna byla velice neobvykla a objevila se jedině v ojedinělé situaci a tou situaci je když někdo ubližoval jejím blízkým. To její hlas bral okamžitě výšek!

"Prosím tě vždyť todle už je poslední krok, jenom tě navlíknem do kimona, obuješ se a vezmeš taštičku s potřebami. Je a málem jsem zapomněla ještě tě trochu namalujem." Rozzářila se.

"Tak ti pr, pr" Jak na koně. "Žádny malování!" Namítla.

"Takže souhlasíš!" Zajásala Ino.

"Ne počkej!"

"Neboj žádný malovátka!" Mrkla Ino. Amaya si povzdychla. Když vtom si uvědomila…

"Ale já žádnou taštičku nemam jenom tuhle bojovou." Ukázala na zadek kde měla připevněnou klasickou, taštičku na kunaie, házecí hvězdy a další ninjovský potřeby. "Na ninjovský potřeby, myslím že muže být to kimono jakýkoliv ale k ta taštička se k němu hodit prostě nebude." Nasadila brouka do hlavy. Všichny se zamyslely.

"To bude vážný problém!" Prohlásila Sakura. Obě přikývli. Tak co teď? Když vtom kdo zas nepřijde s nápadem…

"Mam to!!!!" Zatne Ino dlaně, v očích se jí objeví malý plamínky, který se ani zdaleka nevyrovnaj tomu který se objevil kolem ní, velký a silní plápolající oheň.

"Nejlepší nápad, kterej kdy někoho nápad!" Zaskandovala. Holky napjatě čakaly co z ní vyleze. "Prostě si ode mě něco pučíš!" vypadne z ní v tu chvíli Amaya i Sakura padnou omámeně k zemi. Tak tohle je ten úžasnej nápad?? Za to Ino se dál vyžívala. "Mam zrovna takovou, která se k tomu fakt úžasně hodí!" "Ááááá" chytne za tváře a začne tančit bokama. "Jsem tak geniální a úžasná!" Když vtom si všimne že jí chybí publikum, začala se rozhlížet, nalevo ne, napravo ne. Tak že by nahoře? Taky ne! Takže zbývá, podívá se dolu. "Co vám je???" Zeptá se zděšeně při pohledu na své společnice. Místo oči totiž měli spirály a vypadaly tak jako kdyby celej den trénovaly s Gai-senseiem a Lee-san! Inin vykulenej obličej se změnil na zděšení. Tak a co teď??? Další problém…

Vyhodnocený pro Terku

27. července 2009 v 6:11 | Sylva, má jen má psaně ruční tvorba |  testy

Tvoje minulost:

"Mami, to je pruda!" Prohlásí kdosi znuděně.

"Promiň, Amayo teď nemam čas, musím uvařit oběd, víš." Usměje se jmenovaná. Amaya byla zlaté dítě! Skoro všechno jí bylo jedno, měla zlatou flegmatickou povahu. Milá, hodná a hlavně přátelská to všechno jí bez debat charakteristikovalo, ale když k tomu přidáme zbývající povahové rysy, jako tichá a stydlivá máme tu hned problém. Právě díky temto vlastnosti si ještě do teď nebyla schopna najít žádného kamaráda, což její přátelský povaze moc nepřispívalo.

" No né! To je průser." Řekne zničeně.
"Mami, co se stalo???" Zvedně se Amaya akčně ze židle kde celou dobu seděla, a rychle, jako kdyby hořelo doběhne k máme stojící u plotny.
"Zapomněla jsem koupit petržel, bez to ho to nepůjde." Odhodí naštvaně chňapky a chytne se za hlavu "Tak já tam, klidně dojdu mami." Nabídne se Amaya.
"Já ti nevim, zvládneš to???" Zeptá se nedůvěřivě.
"Mami, už mi je…" Začne počítat prsty na dlani. "Už mi je 7 let, jsem už velká!" Dá si odhodlaně ruce v bok. Mama se zasměje: "Tak dobře, přinesu ti peníze." Amaya kývne a máma odejde. Za chvíli se vrátí s pár mincema v ruce. " Na" Otevře Amaye dlaň a dá do ní oné mince. "Hned tady za rohem je krámek se ze zeleninou, je tam moc hodnej pán, řekneš mu že chceš petržel a až ti ho podá tak mu dáš peníze, rozumíš." Zavře jí dlaň."Myslím, že jo" Zavrtí nejistě hlavou pro souhlas.

"Tak, To zvládnu!" Odhodlaně se Amaya nadechla a vyrazila rovnou do města. Pomalými kroky se loudala ulici, s očima sklopeními dolu propalovala zem pod sebou. Díky svý stydlivosti se bála zvednou jen na pár sekund hlavu nahoru, aby se na ní nedej bože někdo jen okem koukl! Tímto se dostala nějakým zvláštně, nepopsatelným způsobem ke krámku plným zeleniny, za nímž stal starý, šedivý pán s úsměvem na tváři. Měla štěstí, nikdo kolem nebyl. "Prosím vás.. já…já bych" Když vtom si před ní nacpe velký, mohutný pán. "Chtěl bych pomeranče." Objedná si. " Promiň tě!" Chce se nacpat zas dopředu, jenže v tu chvíli se před ní objeví další člověk, ale rozdílem od toho prvního je to žena. "A Okurky!" "Halo tady je hladová rodina prosím 5 rajčat" Najedou je okolo spoustu lidí kteří se cpou před ní do předu a Amaya je v cuku letu úplně v zadu, za davem. "Co, co mam dělat?" Pomyslí si a vystrašeně zkoumá očima dav před sebou. Nakonec tam jenom tak stála do tí doby dokud, všichni neodešly. Když už byl krám prázdnej, opatrně, váhavými kroky se opět začne přibližovat. "Ehm, dobrý den prosím v-á-s, já…já" Zakoktá se. Stařík si klekne. " Tak, co bys dobrýho???" Povzbudivě se usměje. "Petržel!" Zatne zuby, stiskne pěvně dlaně a sklopí hlavu. Stařík vstane, co si nejmenovaného vezme ze stánku a opět si klekne. "Tady, tady to je." Amaya udiveně zvedne hlavu a uvidí nad sebou tyčit se velkej petržel. "Já, já děkuju!" Řekne radostně a urychleně si vezme nabídnutou věc. " Nemáš zač a pozdravuj maminku." Zvedne se. Kývne: "Budu." Otočí se a spolu s petrželem jde stejnou cestou zpět. "Někdy strach mívám, hrdinum i těm se to stává, právě se díváš do očí a to sílu ti dává." Pobrukovala si svou oblíbenou písničku z oblíbeného seriálu pokemon aby jí cesta rychlej ubíhala. Ale když už se připravovala na druhou sloku,tak jí do jejího krásného sóla, který mimochodem připomínalo vytí vlku, skočil podivuhodní zvuk! Amaya hned skončila se svý ohromujícím zpěvem a podívala se za zvukem. "Jééééé, ty jsi tak nádhernej pejsek." Zavýskala. Před ní stálo malý, chlupatý, bílý štěňátko a vesele na ní vyplazovalo jazyk. "Máš hlad?" Zeptala se a klekla si k němu. "Na tady máš moc dobrej,čerstvej petržel." Hodila mu přesně do tlamy, kousek uloupnutýho, zmiňovanýho petržele. Štěně to začne rozkousávat, zatváří se znechuceně a hned ho zas vyplivne. "Co, ti nerad petržel?" Zatváří se udiveně "Ale já nic jinýho nemam!" Posmutný. Potom to proslovu se štěně zatváří naštvaně, zakloní se a ….vystartuje po té, podle něj hnusné věci! Skousne ho, tím ho vytrhne Amaya z ruky a celou jí svalí na zem. Hned na to jí pohotově přejde a rozběhne se pryč. " Co, ááá, jééééééé počkej, vrať to!" Vykřikne¨, zvedne se a rozběhne se za ním. "Víš jak pracně jsem se k němu dostávala!" Dodá. Jenže štěně ne a ne zastavit a tak za ním do neznáma běží. Společně doběhli až na velkou louku. Tak štěně vyplivne zelenou zeleninu z tlamy a celý se oklepe. Amaya která mu byla celou dobu v patách doběhne k zelenině. "Ale né teď bude celej špinavej!" Sklesle prohlásí a klekne si. Zřejmě fakt že je i oslintanej a ve spod prokouzlej přehlídla. Přesto ho vezme do ruky, stoupne si a ještě jednou si ho začne prohlížet. Zamračí se a prstem ukáže na štěně s proslovem. "Moc zlobivej pejsek, moc!! Začne hubovat. "Moc, Moc!"

"Jéé Akamaru ty jsi zase něco proved že jo????" Upozorní na sebe neznámí kluk, který před chvíli dorazil. Akamaru, jak se štěně jmenovalo, hned jak ho uslyšelo rozběhlo se jeho směrem. Amaya se hned podívala stejným směrem jakým štěně běželo. "Ten kluk musí byt určitě paniček toho pejska!" Usoudí.

" Jak to že jsi mi utekl, víš jak jsem se bál!" Řekne poněkud rozzlobeným hlasem. Hned potom od něj zvedne hlavu a zadívá se na Amayu. Ta pod jeho pohledem zrudne a odvrátí hlavu.

"Omlouvám se ti, za Akamaru, poslední dobou je nějakej živej až neposlušněj, viď!" Podívá se na Akamaru, ten jakoby by s ní souhlasil, zaštěká. "Jinak Kiba!" Řekne a natáhne k ní ruku.

"…" Udiveně se na ruku podívá.

Kluk se nad jejím pohledem zasměje. "Jmenuju se Kiba!"

" Já….Mně říkaj Amaya." Odpoví, nejistě se usměje a dokonce mu i podá ruku.



Tvoje story:

"Páni, ramen jsem neměla už fakt dost dlouhou dobu." "Skoro jsem zapomněla jak chutná, díky že jsi mne na něj vytáhla!" Usmála se a dál do sebe házela ono zmiňované jídlo.

"Mi povídej vůbec jsi nechtěla vyjít z toho baráku ven! Vlastně když nad tím teď přemýšlím to je už týden co jsi z něho nevylezla, zajímalo by mně z čeho žiješ, Amayo?" Udiveně se podívá na svýho spolusedícího.

Na to se Amaya jen zasmála. "To je asi nad tvé chápání!"

"By ses divila co všechno dokážu pochopit!" Zatváří se uraženě. "A ty víš co, ještě jsem i hodně všímavá!" Uculila se na ní.

"Hm…..nechápu co tim chceš říct?"

" Ale nedělej se, jsi doma od tí doby co Kiba odešel na tu nebezpečnou misi s Narutem a Hinatou." Objasnila jí.

"Stejně pořád nevam na co narážíš?"

"No nestalo se mezi váma něco???"

Řekla zrovna ve chvíli kdy Amaya měla v puse nudle, kterou ta otázka tak zaskočila, že se samotnými nudlemi začala dusit. Ino která tam sní byla jí hned akčně začala mlátit do zad.

"No tak, vyplivni to, vyplivni. Ale ne na mně, do předu, neotáčej se na mně!" Zavříská Ino

"U---už je to to d----ob---dobrý!" Ujistila jí, červená jak rak Amaya. "Jak to myslíš, mezi námi!"

"Mno, jako jestli jste se spolu třeba nepohádali, nebo něco takovýho víš co myslím, né????"

"Aha!" Oddychla si a pohledem uhnula zas do misky s ramenem.

"Takže se-"

"Ne nic se nestalo!" Odpověděla jednoduše. Po té nastalo dusivé ticho, který přerušovalo jen cinkání lžíce.

"Hej, Ahoj Amayo, Ino, hádej tě kdo se vrátil! Právě jse-"

"Že by!!!" Otočila se na narušitele klidu! Kiba, se vrátil??? Na nic nečekala, rychle se zvedla ze židle a rozběhla se směrem ke vstupní bráně. Chtěla ho co nejdřív vidět.

"Co jí je?? Neřekla jsem něco, nebo já já" Sekl se vykuleně nezvanej host. Kterej ještě stál před stánkem a zamyšleně se koukal na mizící záda Amaya.

Ino se zasmála. "Proč ti vždycky musíš hned všechno vědět, hm, Sakuro nebo spíž velký čelo???"





"SLÁVA, SLÁVA!!!! Zase doma, Ramen, ramen!!" Rozlehnul se vesnici dost uši drásající hlas jednoho hyperaktivního a momentálně hodně hladového ninji.

"Musíš tak řvát, bolí mně z tebe uši!!!" Mne si rozzlobeně ucho. Ten blonďatej hyper kluk už mu za ten týden pěkně lezl na nervy.


"Co tě pořád štve, zablešenče!" Syknul na něj rozladěně Naruto. I on toho už měl dost. "Mam jednoduše pořádně prázdnej žaludek."

"Zrovna ti fakt nemáš právo kňourat! Tak si to překontrolujem, jakej idiot měl neustále hlad, musel být neustále hlídanej aby něco nesněd a když ostatní jen na chvíli polevili na ostražitosti byly celý jejich zásoby, ti tam!!!!"

"Ale pořád je to lepší než když někdo usnul při hlídce! Zhasnul oheň a napadli nás lišky!!! Můžu bejt rád že nemam VZTEKLINU!!!" Vycenil na něj zuby a děsivě zvedl ruce od loktu nahoru.

"A já zas že neumřel hlady!!" Naklonil hlavu na stranu, vykulil oči a vypláznul jazyk tak že vypadal jako mrtvej.

"Kibooooooooooo!!!!" Přerušil je z čista jasna něčí hlas.

Kiba i Naruto přestali s předchozí činnosti a oba se podívali směrem odkud křik přicházel. Ale než jeden nebo druhý stihly něco udělat, přiřítila se ona osoba ke Kibovi a sevřela ho ve svém náručí.

Naruto se zadíval na vetřelce. "Amayo??" Vykulil oči v podezření jestli je jeho druh z konohy v pořádku, a ne na práškách protože tohle by přeci nikdy neudělala.

Když Amaya otevřela oči který měla doteď zavření, první co uviděla byl Narutův na maximum vykulenej obličej. A když si všechno uspořádala v hlavě, kde je, co děla, vykulila oči přinejmenším stejně jako Naruto ba i víc. Hned se od Kibi odtáhla.

"Mno, ehm…já no j-"

"Ahoj Amayo." Přeruší jí Kiba s milým úsměvem. Pod kterým Amaya hned zrudla a odvrátila hlavu.

"Amayo, potřeboval bych s tebou mluvit!!!"

Amaya se na něj zvědavé otočí. "O čem??"

"No já, víš je to složitý!"

"Tak ven s tím, to zvládneš."

Když vtom je v debatě přeruší protestní zvuk žaludku, o kousek dal.

"Mňam už cítím tu vůni!" Štrádoval si to Naruto pryč.

"Naruto-kun, počkej." Zastavila ho Hinata.

"Co se děje, Hinato???"

"Je-ště mus-íme za Tsu-nade-sama."

"ÁÁÁÁÁ, tak jdem!" Zavříská hystericky Naruto.

"Ale Kiba-kun-"

"KIBO PŘESTAŇ SE VYKECÁVAT, JINAK UMŘU UŽ FAKT HLADY!!!!

"Vtom případe bych uškodil lidstvu kdybych se přestal vykecavat!"

"Přesně tak!" Pokýval hlavou Naruto. "No počkej!!!" Uvědomil si co řekl.

"Ti máš vážně zpomalení vedení." Zasmál se Kiba. "Promiň, Amayo, půjdeš dnaska na tu slavnost?" Otočil se zpátky k Amaye.

"Jasně, chtěla jsem tam jít."

"Tak dobře sejdem se tam a řeknu ti to, jo." Usmál se na ní. "Tak Ahoj." Rozloučil se, otočil a rozešel k netrpělivýmu Narutovi a Hinate.

"No sláva!!!!" Zajásal Naruto.

"Ahoj." Špitla Amaya potichu a nejspíš už jen do vetru protože už jí nikdo neslyšel.

Potom se stejně jako Kiba se otočila a odešla opačným směrem než ostatní. Pomalu se loudala ulicemi a přemýšlela co by po ní Kiba mohl chtít. Že by jí chtěl říct co se na misi přihodilo? Tuhle myšlenku hned zahnala to přece není tak důležitý a že by se o tom těžko mluvilo se jí taky nezdálo. Tak co ale, na nic nemohla přijít a nápady ne a ne poradit. Z jejího ukrotného přemyšlení jí zachránil uječenej hlas její rivalky….

"Amayo!!!" Mávala na ní Ino s úšklebkem.

"Ale ne, co zas chce?" Povzdechla si Amaya, raději dělala že neslyší a chtěla se co nejrychlej odtamtud vypařit. Ale její chabej pokus o úprk nevyšel! Ino jíjí pokus o útek poznala a tak se rozběhla přímo před ní, spolu se Sakurou po boku.

"Ale, ale kampak, tak co jaký bylo setkání s Kibou?"

"Co?" Vytřeštila na ní oči. Nejdřív jí ovládla panika, moc dobře věděla co by se stalo kdyby jí řekla pravdu ale potom si uvědomila..

"Ehm…vůbec nevim o čem mluvíš." Vykroutila se z toho.
"Ale nepovídej! Nemá cenu zapírat, Sakura byla hrozně zvědavá kams měla tam naspěch a tak jsem se rozhodli že se půjdem projít stejným směrem a" nahnula se k ní. "Všechno jsme viděli!" Zašeptala.

Amaya celá ztuhla.

"A za druhý." Ukázala dva prsty. "Tvoje reakce to ještě podpořila!"

"Stejně nevim na co pořád naráží?" Snažila se z toho bezmocně vykroutit.

Ino si povzdechla. "Zdá se mi to nebo jsi dneska nějaká zabedněná, mohla bys z prahu konkurovat i Narutovi!" "Všechno jsem slyšeli!"

"No!" Pozvedla jedno obočí.

"Prosím tě jestli tohle nebylo pozvání na rande tak co jinýho." Vydechla radostně svůj rozum.

"Co-že!!!! Ty jsi se snad zbláznila!!" Vykulila na ní oči.

"Hale mam s tím určite zkušenosti, kluci zkrátka neuměj moc dobře vyjadřovat svoje pocity a do toho spadá i pozvání na rande skoro na sto procent není pozvání na rande úplně řečení, musíš koukat na náznaky a detaily." Vyškolila jí a celá na sebe hrdá že je tak moc dobrá v mezilidských vztazích, sama sebe pořad udivuje!

"Nechci tady zpochybňovat tvojí teorii, ale tohle prostě nebylo pozvání na rande!" Založila si nekompromisně ruce.

"A ba že jo! A na rande se musí připravit jinými slovy" Nadechla se a spolu se Sakurou. "OHÁKNOUT!!!" Zaskandovali.

"To se mi snad zdá!" Zakroutila neveříčně hlavou nad tema dvouma a člověk by řekl že v 16 už budou mít rozum, tak hodně se spletl.


"To ani náhodo, já vím co máte v plánu, takže ještě jednou ANI NÁHODOU!!"

"Sakuro jsi s ní ve stejným teamu co na ní zabírá??" Zeptala se jí Ino s nadějí v hlase.

"No nevím, já no víš!" Zakoktala se Sakura.

"No jasně chápu měla si plný práce s balením mého Sasukeho!"

"Ino-buta!" Zavrčela Sakura.

"Tak to budu muset zas zařídit sama!" Povzdechla si Ino a otočila se zas na Amayu.

"Nemáš na výběr prostě musíš!!!" Propálila jí zlým pohledem, pod kterým by i skály táli.

"A to řekl jako kdo, nemusím když nechci." Prohlasila Amaya.

"Dlužíš mi to."
"Dlužim?"

"Jo přesně tak, nezaplatila si svůj ramen a já ho musela zaplatit!" Zatvářila se na oko rozzlobeně.

"Co jenom…no počkej tis mě na něj přece pozvala!"

"Ale to neznamená že to budu platit." Vyplázla na ní jazyk.

"Hale kdo zve, platí!" Napomenula jí.

"To řek kdo, hale zkrátíme to. Hned vyrážíme už jsme ztratili hodně času. Máme zhruba 5 hodin." Zpanikařila Ino. Vzala Amayu za ruku a rozešla se s ní a Sakurou vstříc obchodákům.


Ending 6

25. července 2009 v 13:43

Věřím tvému slibu, je těžké dát mi kuráž…
Vždycky to cítím. Vzácný čas s tebou….
Když roh ulice, na kterém se zastavím…
Cítím vítr, který směřuje k zítřku….
Městské lampy vypadají jak vesmírný popel.
A skrývají dva…
Ale každý je jiný…
Ten prostor, co osvěcuji…
Ty mi přijdeš nejjasnější….
Jako letící hvězda, můj sen…
Jako duha po dešti…..
Přinesu světlo do tohoto přeludu…
Být ztracen v odpovědi….
Přísahám, nebudu lhát….
Přeložilo prasátko z konohy

Ending 5

25. července 2009 v 13:24

Určitě jsi se musel vypořádat s mnoha věcmi.
Ve svém srdci jsi plakal, že?
Nemůžeš se vzdát snu,

který sis vybral, viď?
Možná jsi měl jen vedlejší roli…
Možná jsi ten, kdo stojí ve stínu někoho jiného.
Když se utkáš se svým snem….
Jé jé jé jé jé.
Nech ho uvnitř, nech ho,
Ať je k tobě upřímný.
Udělal jdi to mnohokrát.
Nikdy ses nevzdal.
Udělal jsi to mnohokrát.
Mnohokrát jsi zase vstal.
Udělal jsi to mnohokrát.
My jsme…
…mnohokrát….
…..věřili.
….mnohokrát…..
…..snili…
…mnohokrát…
Udělal jsi to mnohokrát.
Udělal jsi haldu hloupých věcí.
….mnohokrát…..
Mnohokrát jsi stál v něčím stínu. Mnohokrát.
Ano, teď hraješ hlavní roli!
Prosím, nechte nás snít,


o čem chceme!

Přeložilo prasátko z konohy



Ending 4

25. července 2009 v 13:22

Každý chybuje….
…..není se třeba za nic stydět.
Ale ať ta chyba nepřijde nazmar…
Usmívej se, když chodíš.
Ano, dýchám tichý vzduch,
Svoji tvář směřuji k nebi a skáču do něj.
Když prší, tak si dám pauzu
A nenechám vítr rozhodnout, kam půjdu.
Beru s sebou hodně smutku,
Ale nechat tyto rány nazmar je hloupé.
Vytesat si medaili na hruď a vyplout….
…..tvůj život se odtud změní na show.
Každý chybuje…
….není se třeba za nic stydět.
Ale ať ta chyba nepřijde nazmar…
Usmívej se, když chodíš.
Odhoď svůj smutek do větru….
….a snaž se jít vpřed.

Přeložilo prasátko z konohy

Ending 3

25. července 2009 v 13:21

Skákat je nejlepší. Tyson právě zavěšuje.
Tohle a tamto, objímám, líbám a miluju tě bosou!
Jde za mistrem Jogou, ten, jenž nenávidí kari.
Ten malý toreador, Sanchez. Olé!

Všichni na světě, povstaňte a koukejte na smějící se nebe.
Ou jé ou jé ou jé!!!!
Bodi Mahattya, jenž je oddán dolování tuhy.
Klovající kačena, dráťák, Chen Lee někam spěchá na kole.
Pan Popo si hlídá a leští své kopí.
Podejte mi ruce, Japonci!
Všichni na světě, povstaňte a koukejte na smějící se nebe.
Ou jé ou jé ou jé!!!!
Celý svět se mění, takže se všichni snažte a povstaňte!
Ou jé ou jé ou jé!!!

Přeložilo prasátko z konohy

Ending 2

25. července 2009 v 13:21

Slyšíš mě?
Nebe musí být modré a čisté,
Moře musí být obrovské,
Ty musíš mít ve své tváři pořád úsměv.
Jinak budu brečet!
Už se nemusíš rozhlížet kolem,
Každý je v těchto rukou.
Pokud se ti chce brečet nebo utíkat pryč,
A zapomínáš na štěstí,
tak zpívej!
Nejdřív bylo světlo, pak tma.
Oboje už není.
Harmonie, prosím, pociť telepatii!
Slyšíš mě?

Přeložilo prasátko z konohy

Ending 1

25. července 2009 v 13:17



Zušlechti svou touhu než začneš idealizovat.
Zdůvodni svůj vztek, aby si všichni uvědomili.
Vyšplhat na horu a už neslézt.
Vkrást se do spokojenosti a už nevypadnout.
Kolena se mi stále třesou, jako ve dvanácti.
Vypařit se ze třídy zadním vchodem.
Dvakrát mě seřvali, ale mě to nevadilo.
Pro člověka jako jsem já je čekaní plýtváním.
Nesnaž se vypadat moc moudře!
Neřvi, i když máš fakt pravdu!
Neuschni v podvodech a obavách.
Protože se pak na konci budeš nenávidět!
Nesnaž se vypadat moc moudře!
Nesnaž se vypadat moc moudře!
Neuschni v podvodech a obavách.
Protože se pak na konci budeš nenávidět!

Přeložilo prasátko z konohy

Trochu Deidari

23. července 2009 v 12:55 akatsuki














Obrázky Hinaty

23. července 2009 v 12:54 obrázky
















parodie na Raymana

21. července 2009 v 23:57 zábavné a komixi
XD XD XD XD XD XD XD XD XD XD


Itachiho Příběh aneb proč Itachi oděšel z Konohy

21. července 2009 v 23:51 zábavné a komixi
Já, vím já vím opožděná všichny to už nejspíž znaj! Ale já to sem prostě musela dát XD XD XD

BOMBÁÁÁÁÁÁÁÁ neboli Itachi SUPERSTAR

21. července 2009 v 23:46 | http://sasu.naru.sblog.cz/ |  zábavné a komixi

Deaidarův velkej problém

21. července 2009 v 23:41 | http://sasu.naru.sblog.cz/ |  zábavné a komixi

Tvoje skutečný Japonský jméno!

19. července 2009 v 13:24 | ZDROJ- http://anime.svetu.cz |  testy
??? Hasegawa (dlouhá údolní řeka) ??? Etsuko (dané dítě)